Východ slunce na poloostrově São Lourenço, mlha v pralese Fanal, procházky po levádách a výhledy nad mraky z Pico do Arieiro.
Madeira je portugalský ostrov v Atlantiku asi šest set kilometrů od pobřeží Afriky. Říká se jí ostrov věčného jara, protože teploty se tu přes rok moc nemění. Ostrov objevili portugalští mořeplavci v 15. století. Tehdy byl celý pokrytý lesem, a proto dostal jméno Madeira, což znamená dřevo. Ostrov je dlouhý asi padesát sedm kilometrů a široký dvacet dva. Přesto cesta autem z jednoho konce na druhý trvá přes hodinu.
Ostrov je sopečný a velmi hornatý. Nejvyšší vrcholy mají přes 1 800 metrů a na severu padají útesy přímo do moře. Silnice vedou tunely a serpentinami a autem je to všude blízko a zároveň daleko. Hlavní město Funchal leží na jihu v amfiteátru nad mořem. Je známé květinovým trhem, vínem madeira a koši, ve kterých se dříve sjíždělo z kopce Monte.
São Lourenço
Na východním konci ostrova je poloostrov São Lourenço. Je holý, větrný a skály hrají červenou, hnědou a černou barvou. Vede přes něj stezka dlouhá asi čtyři kilometry až k vyhlídce na konci. Na rozdíl od zbytku ostrova tu nerostou stromy. Krajina je holá a vítr tu fouká skoro neustále.
Na východ slunce je potřeba vyrazit za tmy. Slunce vychází přímo nad mořem a nasvítí útesy do oranžova. Jsou tu jen fotografové a vítr. Stezka vede po hřebeni s výhledy na obě strany poloostrova. Na konci je malá oáza s palmami a odtud se dá vystoupat na poslední vyhlídku.
Fanal
Na náhorní plošině Paul da Serra roste les Fanal. Staré vavříny mají pokroucené kmeny a větve obrostlé mechem. Když přijde mlha, což je často, les vypadá jako z pohádky. Některým stromům je kolem pěti set let. Les leží ve výšce kolem 1 100 metrů a mlha sem přichází od moře.
Mezi stromy se pasou krávy. Na fotkách je mlha nejlepší, když se pomalu zvedá a mezi kmeny prosvítá světlo. Nejlepší je přijet brzy ráno, kdy je les prázdný. Mlha se během dne rychle mění a za hodinu může les vypadat úplně jinak.
Levády
Levády jsou úzké zavlažovací kanály, které vedou vodu z deštivého severu na suchý jih ostrova. Začali je stavět už v 15. století a dnes měří dohromady přes dva tisíce kilometrů. Kanály stavěli dělníci a otroci, kteří někdy pracovali zavěšení na lanech nad propastí. Údržbáři levád, levadeiros, chodí podél nich dodnes. Voda z levád zavlažuje terasovitá políčka s banánovníky, vinnou révou a zeleninou. Terasy jsou na jižních svazích vidět skoro všude.
Podél levád vedou pěšinky, které slouží jako turistické trasy. Jsou skoro po rovině, ale některé vedou po okraji útesů nebo tunely. Baterka se hodí. Nejznámější je levada do Caldeirão Verde nebo k pětadvaceti pramenům 25 Fontes. Na oblíbených trasách bývá plno, a tak se vyplatí vyrazit brzy. Levády procházejí vavřínovým lesem Laurisilva, který je zapsaný na seznamu UNESCO. Tento typ lesa kdysi pokrýval velkou část jižní Evropy, dnes zůstal jen na Makaronésii.
Pico do Arieiro
Pico do Arieiro je třetí nejvyšší hora ostrova s výškou 1 818 metrů. Až na vrchol vede silnice. Často je odsud vidět moře mraků pod nohama. Na východ slunce sem přijíždějí desítky lidí. Slunce vychází nad mraky a nasvítí hřebeny do červena.
Z Pico do Arieiro vede na nejvyšší horu Pico Ruivo hřebenová stezka. Je vytesaná do skály, vede tunely a po schodech. Na jaře kolem kvetou endemické rostliny. Pico Ruivo je s výškou 1 862 metrů nejvyšší horou ostrova. Cesta tam a zpět trvá asi šest hodin a je náročná kvůli schodům. Kdo nechce jít celou trasu, může dojít jen na první vyhlídky za Pico do Arieiro. I odtud je vidět do hlubokých údolí na sever i na jih.
Praktické rady
Na Madeiře se vyplatí půjčit auto. Počasí se rychle mění a na severu často prší, i když na jihu svítí slunce. Na východ slunce na São Lourenço a Pico do Arieiro vyrazte za tmy. Silnice jsou strmé a úzké, takže se hodí auto se silnějším motorem. Na túry po levádách si vezměte bundu do deště a čelovku do tunelů.
