Silvestr na hranici, východ slunce nad Angkor Watem, tváře chrámu Bayon, Phnompenh a na kole do Kampotu.
Do Kambodže jsme přejížděli z Thajska na Silvestra. Z Bangkoku jsme jeli šest hodin vlakem do Aranyaprathetu a většinu cesty jsme stáli. Na hraničním přechodu v Poipetu po nás celník chtěl sto bahtů navíc za razítko. Odmítli jsme a po chvíli nám víza vydal i bez nich. Vlak byl tak narvaný Thajci, kteří chtěli slavit Silvestra v Kambodži, že jsme skoro pět hodin stáli a bojovali o každý centimetr. Hraniční přechod je tak pověstný, že mu průvodce Lonely Planet věnuje celou dvoustranu.
Nový rok jsme oslavili v Siem Reapu pivem Angkor. Ulice byly plné lidí, hudby a stánků. Kambodžané se pořád usmívali, a to i přes to, čím si jejich země prošla. Autobus z hranice do Siem Reapu stál devět dolarů za sto šedesát kilometrů. Jinde v Kambodži jsme za stejnou vzdálenost platili polovinu. Na prvního ledna jsme na kole objeli dva chrámy přímo ve městě, kde nebyli žádní turisté a mnich nám dal přednášku o buddhismu.
Angkor
Do chrámů Angkoru jsme vyjeli na kolech ve čtyři ráno, abychom stihli východ slunce. Tma, prach a před námi desítky dalších kol a tuk-tuků. U Angkor Watu se před jezírkem shromáždily stovky lidí s fotoaparáty. Odpoledne předtím jsme zkusili západ slunce u Angkor Watu, ale tam s námi čekalo dalších tisíc lidí. Víc turistů na jedné památce jsem neviděl ani u pyramid, ani u Tádž Mahalu. Ráno to bylo lepší – po východu slunce se většina rozjela zpátky na snídani.
Angkor Wat je největší náboženská stavba na světě. Postavili ho Khmerové v 12. století jako hinduistický chrám a později se stal buddhistickým. Na stěnách jsou stovky metrů reliéfů s bitvami a bohy.
Ještě víc nás uchvátil chrám Bayon. Z jeho věží se na vás dívá asi sto padesát obřích kamenných tváří. Ať jdete kamkoli, nějaká se na vás usmívá. Byl relativně klidný, dokud nedorazil autobus japonských turistů. Pokračovali jsme dál a v poledním vedru jsme se schovali v chrámu Ta Prohm.
Chrám Ta Prohm nechali archeologové v podobě, v jaké ho našli. Kořeny obřích stromů rozlamují zdi a obrůstají brány. Natáčel se tu film Tomb Raider s Larou Croft. Na prohlídku hlavních chrámů nám stačil jeden den, i když jsme toho našlapali dost.
Phnompenh
V hlavním městě jsme navštívili Královský palác a Stříbrnou pagodu. Její podlahu tvoří pět tisíc stříbrných dlaždic a zlatá socha Buddhy je posázená 9 584 diamanty. V areálu paláce stojí i železný pavilon, který kambodžskému králi daroval Napoleon III. Palác nám povědomě připomínal Velký palác v Bangkoku, včetně zeleného Buddhy. Železný dům od Napoleona ale nepočítal s kambodžským klimatem a postupně rezaví a rozpadá se.
Nejtěžší chvíle byla v muzeu Tuol Sleng. Bývalá škola sloužila Rudým Khmerům jako vězení S-21. Prošly jím tisíce lidí, kteří byli mučeni a popraveni. Když režim padl, našli tu jen sedm přeživších. Na stěnách visí tisíce fotek vězňů, které Rudí Khmerové pečlivě evidovali. Rudí Khmerové po převzetí moci vyhnali většinu obyvatel z měst na venkov a vězni byli i ženy a děti. Obrazy, které zachycují mučení, jsou děsivé.
K moři
Z Phnompenhu jsme jeli autobusem do Kampotu, klidného městečka u řeky. Půjčili jsme si kola a vyjeli do okolí mezi rýžová pole a pepřové plantáže. Kampotský pepř je známý po celém světě. Na náměstí v Kampotu stojí pár domků ve francouzském stylu a nábřeží lemují kavárny. Ulice byly liduprázdné, ale v prvních čtyřech hotelech měli plno. Za necelou hodinu jsme měli Kampot na kolech projetý křížem krážem.
Nad Kampotem se zvedá pohoří Bokor s opuštěnou francouzskou koloniální stanicí. V přímořském městečku Kep jsme jedli kraby se zeleným pepřem. Přímo na trhu je vytáhnou z koše v moři a uvaří. Bílé maso se z krunýře a klepet dobývá těžko, ale lepší mořský plod jsme nejedli. Cestou zpět nás parta rozverných dětí provedla jeskyní s malým hinduistickým chrámem.
Cestou po venkově jsme viděli cedule varující před minami. Kambodža patří k nejzaminovanějším zemím světa a odminování pořád pokračuje. Mimo vyšlapané cesty se tu nechodí.
Posledních pár dní jsme strávili na pláži Otres u Sihanoukville a v národním parku Ream. Mangrovy, liduprázdné pláže a rybářské vesnice. Na Otres jsme leželi v lehátkách pod borovicí a pili mangový koktejl. V Reamu nám průvodce v džungli ukázal mraveniště postavené ze slepených listů vysoko nad zemí.
Praktické rady
Ceny v Kambodži nás překvapily – byly vyšší než v Thajsku a většinou v amerických dolarech. Na Angkor si kupte vstupenku aspoň na dva dny a začněte brzy ráno, než přijde horko. Do Kambodže se nejlépe jezdí v suchém období od listopadu do března. Smlouvání tu skoro nefunguje – řeknou cenu, a když nesouhlasíte, autobusem nejedete. Lidé ale byli skvělí a pořád se smáli. Po tom, co jsme viděli v S-21, nás to překvapovalo ještě víc.
