Bangkok, Vánoce v Čiang Mai, dvoudenní trek do vesnice Lahuů, zříceniny Ajutthaji na kole a kajaky mezi vápencovými skalami u Krabi.
Po šesti týdnech v Indii jsme před Vánoci přiletěli do Bangkoku. Najednou bylo všechno čisté, organizované a nikdo nás nenaháněl. Prvních pár dní jsme si užívali, že můžeme jít po ulici a nikdo na nás nevolá. Městským autobusem jsme dojeli do čtvrti Banglamphu a nevěřícně zírali. Všude čisto a klid, žádné troubení aut. Jako bychom přistáli na jiné planetě.
Bangkok
Bydleli jsme na Khao San Road, ulici batůžkářů s hostely, stánky a bary. Odtud se dá pěšky dojít k hlavním chrámům. Ve Wat Phra Kaew sídlí Smaragdový Buddha, nejposvátnější socha v zemi. Každý večer se z ní stává pěší zóna se stánky s nudlemi, ovocem, oblečením a kýči. V masážních salonech mají i nádržky s rybičkami, které vám okusují nohy.
Ve Wat Pho leží ležící Buddha dlouhý 46 metrů a vysoký 15 metrů. Je celý pozlacený a chodidla má vykládaná perletí. Ve stejném chrámu je škola thajské masáže. Celý komplex Velkého paláce a Wat Phra Kaew má přes sto různých chrámů a klášterů, barevných a bohatě zdobených. Chrámů je v Bangkoku snad tisíce. Po městě jsme jezdili lodními taxíky po řece Čao Praja a nadzemní dráhou skytrain. Po Indii nám to připadalo jako sci-fi.
Obědvali jsme s místními na trhu. Domluvit se anglicky bylo těžké, ale paní zamávala rukama jako křídly, takže jsme věděli, že jíme ptáka.
Čiang Mai a trek
Nočním vlakem jsme dojeli do Čiang Mai na severu. Vánoce jsme oslavili v irské hospodě – bez stromečku, ale s pivem a s dalšími cestovateli. Druhý den jsme vyjeli na horu Doi Suthep s chrámem, odkud je vidět celé město. Trať je dlouhá sedm set kilometrů. Lůžkové vozy byly v sezóně vyprodané, a tak jsme celou noc proseděli. Čiang Mai má kolem centra vodní kanál a chrámy snad v každé ulici.
V Čiang Mai jsme si domluvili dvoudenní trek. Šli jsme džunglí do vesnice kmene Lahu, kde jsme spali v bambusové chýši. Večer jsme seděli u ohně a místní nám vařili rýži s zeleninou. Vyráželi jsme s dalšími osmi lidmi. Cesta vedla do brutálního kopce a vesnice Lahuů, kteří kdysi přišli z Tibetu, stála na hřebeni. Domky byly ze dřeva, bambusu a červené hlíny.
Druhý den jsme se zastavili v táboře se slony, pak jsme splouvali řeku na raftu a nakonec na bambusovém voru. Vor se pod námi pomalu potápěl a museli jsme stát, abychom zůstali suší.
Ajutthaja na kole
Ajutthaja byla čtyři sta let hlavním městem království Siam. V 18. století ji vypálila barmská armáda a dodnes z ní zůstaly zříceniny chrámů a čedi. Půjčili jsme si kola a projížděli mezi nimi celý den. V tom horku to byl docela odvážný výlet. Z většiny staveb ve Wat Mahathat a Wat Ratchaburana zbyly jen základy z červených cihel.
Nejznámějším místem je hlava Buddhy obrostlá kořeny fíkovníku ve Wat Mahathat. Strom kolem ní vyrostl během staletí, kdy bylo město opuštěné. Řady Buddhů bez hlav připomínají, že vojáci usekávali hlavy a odnášeli je. Největší radost nám ale udělaly náhodné objevy. Na kole jsme narazili na obřího ležícího kamenného Buddhu a u chrámu kousek od nádraží na celou armádu Buddhů.
Ostrovy na jihu
Na jihu jsme začali na ostrově Ko Tao. Bydleli jsme v zátoce Tanote, jedli v restauraci u paní, které všichni říkali Mama, a šnorchlovali u ostrůvků Ko Nang Yuan. Voda byla teplá a průzračná a ryby plavaly přímo kolem nás. Na Ko Tao jsme připluli za svítání. Majitelka restaurace na kopci nás přivítala tancem a vyzvala: „Říkejte mi Mama.“ Z reproduktorů hrála arabská a pak cikánská hudba, mezi písněmi byla dokonce jedna česká.
U Krabi jsme na kajacích projížděli mangrovy mezi vápencovými skalami. Vystoupali jsme po 1 200 schodech k chrámu Tygří jeskyně. Nahoře je socha Buddhy a výhled na krajinu plnou skalních věží. Pádlovali jsme kus po volném moři a pak kolem jeskyní, útesů a mangrovů až do kaňonů, kam se dá vjet jen na kajaku. Přemýšlel jsem, co by asi řekl Thajec, kdybych ho vzal do Moravského krasu.
Z Ao Nangu jsme jeli na výlet ke čtyřem ostrovům se šnorchlováním a na pláž Phra Nang, kde horolezci lezou po skalách přímo nad mořem. Šnorchlovali jsme u ostrovů Tup, Chicken a Poda. Ostrov Chicken opravdu připomíná slepici. Pár kilometrů od rušné pláže Ao Nang jsme měli pláž sami pro sebe a při odlivu jsme po suchu došli na skalnatý ostrůvek.
Poslední zastávkou byl Ko Phi Phi. Zátoka Maya Bay, kde se natáčel film Pláž, je opravdu krásná, ale lodí s turisty tam bylo tolik, že nebylo vidět na vodu. Na fotkách to tak nevypadá. Moře, skály a obloha tu hrají barvami a pohled do vody je jako do akvária. Viditelnost je několik metrů, všude ryby a korály. Chápu, že někdo propadne potápění.
Předtím jsme pár dní bydleli na ostrově Ko Lanta u muslimské rodiny v zahradě plné banánovníků. V chatce bylo plno zvířat – gekoni, komáři, pavouci a jednou večer i tři malí škorpioni.
Nejlepší thajské jídlo jsme měli na tržištích a ve stáncích u silnice. Pad thai, kari a polévka tom yum za pár korun. Z Thajska jsme odjeli do Malajsie a pak do Kambodže.
Praktické rady
Na sever je nejlepší jet od listopadu do února, kdy je sucho a příjemně. Na jih Andamanského moře od listopadu do dubna. Nejoblíbenější ostrovy jsou v sezóně přeplněné, a tak se vyplatí hledat ty menší.
