Starší subaru za tři tisíce dolarů, kajaky v Abel Tasman, pětidenní trek Rees-Dart, tučňáci v Catlins a sedlo Ball Pass pod Mount Cookem.
Na Nový Zéland jsme přiletěli v únoru z Asie. Po měsících v přeplněných autobusech jsme si chtěli užít svobodu. V Christchurchi jsme si proto koupili auto – starší subaru legacy za tři tisíce novozélandských dolarů. Na konci cesty jsme ho zase prodali. Nový Zéland je ideální země na cestování autem. Silnice jsou prázdné, kempy jsou všude a za každou zatáčkou je jiná krajina. Jižní ostrov je hornatější a divočejší, a tak jsme na něm strávili většinu času.
V Christchurchi jsme pár dní hledali auto a vyřizovali papíry. Pak jsme vyjeli na sever s mapou a seznamem treků.
Kaikoura a sever ostrova
První zastávkou byla Kaikoura na východním pobřeží. Na skalách u moře se tu vyhřívají lachtani a jsou zvyklí na lidi. Dá se k nim přijít na pár metrů, ale je dobré nechat jim prostor – umí se rozčílit. Když jsme sešli ze značené stezky, doslova jsme zakopávali o tuleně. Někteří byli pořádné kusy a při přiblížení výhrůžně zařvali. V dálce ve vlnách skotačili delfíni.
Na severu ostrova jsme prošli trek Queen Charlotte. Padesát kilometrů po hřebeni nad zátokami jsme zvládli za dva dny. Pak jsme tři dny pádlovali na kajaku podél pobřeží národního parku Abel Tasman. Kajakovat v Abel Tasman je pohoda. Zlaté pláže, průzračná voda a kempy přístupné jen z moře. V jedné laguně se kolem kajaku proháněli tuleni. Na jedné z pláží jsme dokonce narazili na svatbu.
Západní pobřeží a ledovce
Na západním pobřeží jsme se zastavili u skal Pancake Rocks, které vypadají jako hromady palačinek. Při přílivu z nich stříká voda. Pak jsme dojeli k ledovcům Franz Josef a Fox, které stékají z hor skoro až k pralesu.
Trek Rees-Dart
Nejkrásnějším trekem byl pětidenní okruh Rees-Dart u Queenstownu. Vede dvěma údolími a přes dvě sedla – Rees Saddle ve výšce 1 470 metrů a Cascade Saddle kolem 1 500 metrů. Nahoře jsou výhledy na ledovce a vodopády.
Jedinou nepříjemností byly muchničky sandflies. Jsou malé, ale koušou a svědí to ještě několik dní. Repelent pomáhá jen trochu. Pak jsme vyrazili na Milford Sound, fjord s vodopády padajícími ze skal do moře. Cestou jsme vylezli na sedlo Gertrude Saddle. V národním parku Fiordland jsme prošli i část treku Kepler k chatě Luxmore Hut.
Catlins
Na jihovýchodě ostrova vede Southern Scenic Route oblastí Catlins. Je tu méně turistů a hodně zvířat. V zátoce Curio Bay jsou při odlivu vidět zkamenělé kmeny stromů staré asi 160 milionů let. Večer na pláž vylézají tučňáci žlutoocí, jedni z nejvzácnějších tučňáků na světě. Čekali jsme na ně schovaní za kameny a za soumraku se opravdu objevili.
Na útesu Nugget Point stojí starý maják a pod ním ze moře trčí skalní ostrůvky. U Waipapa Point ztroskotala v 19. století loď Tararua a zahynulo 131 lidí. Po této tragédii tu postavili maják.
V Dunedinu jsme navštívili poloostrov Otago a hrad Larnach, jediný hrad na Novém Zélandu.
Mount Cook a Ball Pass
Mount Cook je s výškou 3 753 metrů nejvyšší horou Nového Zélandu. Pod ní jsme šli přes sedlo Ball Pass ve výšce 2 130 metrů. Ve vyšších partiích jsme potřebovali mačky.
Byl to druhý nejtěžší trek celé cesty hned po Thorung La v Nepálu. Kamení, sníh a strmé svahy. Ale výhled na ledovce a vrchol Mount Cooku za to stál. Cestou na sever jsme se zastavili u útesů Clay Cliffs u Omaramy. Hliněné věže a rokle vypadají jako z westernu.
Ještě jsme stihli Arthur’s Pass a projížďku na kole v Hanmer Springs. V Christchurchi jsme prodali auto a odletěli na Severní ostrov.
Tongariro
Na Severním ostrově jsme přešli sopečný národní park Tongariro. V noci bylo minus čtyři stupně a ráno jsme vyráželi v rukavicích. Kolem sopek Ngauruhoe a Ruapehu, přes krátery a smaragdová jezera.
Z Tongarira jsme dojeli k jezeru Taupo a do Aucklandu, odkud jsme letěli do Argentiny.
Praktické rady
Nejlepší doba na treky je novozélandské léto od prosince do března. Chaty na populárních trecích je potřeba rezervovat předem. Auto se vyplatí koupit, pokud zůstáváte déle než měsíc.
